Vypravování
- Slohový útvar funkčního stylu uměleckého, případně prostěsdělovacího
- záměrem autora je živé a názorné vystižení události, případně pobavení čtenáře
- hlavním znakem je dějové napětí, zápletka
- základem je jedinečný, originální děj
- děj je často stupňován (např. dalšími zápletkami), případně zpomalován (popisy prostředí, charakteristikou postav, dějovými odbočkami)
Základní znaky
- originalita příběhu
- dynamika děje
- příčinná návaznost a časová posloupnost
- zápletka
- minulý čas
Slohový postup
- vyprávěcí
- v menší míře popisný (např. u popisu prostředí či charakteristiky postav)
- v menší míře úvahový (např. při hodnocení události)
Kompozice
-
úvod
- uvést čtenáře do děje
- kde, kdo, kdy, jak, proč
- otevření děje
-
zápletka
- něco zajímavého se začne dít
-
vyvrcholení
- zvrat v příběhu
- větší napětí
- stupňování děje
-
závěr
- rozuzlení
- konec příběhu
-
kompozice chronologická - děj v časové posloupnosti
-
kompozice retrospektivní – nejprve konec příběhu, pak rozuzlení, poté rozvíjení příběhu
Jazykové prostředky
- přímá řeč
- minulý čas
- bohatá slovní zásoba
- dějová slovesa