Psaní i/y
Pravidla ohledně psaní i/y můžeme rozdělit na tři oblasti:
Souhlásky
Tvrdé souhlásky jsou H, CH, K, R, D, T, N.1
Měkké souhlásky jsou C, J, Ž, Š, Č, Ř, Ď, Ť, Ň.
Po tvrdých souhláskách H, CH, K, R píšeme v českých slovech vždy tvrdé Y. Po měkkých souhláskách C, J, Ž, Š, Č, Ř píšeme v českých slovech vždy měkké I.
U souhlásek D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti, viz samostatné téma Dy, ty, ny, di, ti, ni.
Pozor na přejatá slova, v těch tato pravidla nemusí platit.
Dy, ty, ny, di, ti, ni
Po souhláskách D, T, N volíme písmeno I/Y podle výslovnosti:
- dívka vs. dým
- tisk vs. týden
- rybník vs. noviny
Pozor na přejatá slova, v těch tato pravidla nemusí platit. Měkké I po tvrdých souhláskách píšeme například v následujících případech:
- H: historie, hitparáda
- CH: orchidej, architekt
- K: kino, kiwi
- R: triko, princezna, turistika, experiment, mandarinka, Kristus, Británie, Marie
V následujících případech vyslovujeme tvrdě, ale píšeme měkké I:
- D: medicína, dinosaurus, tradice, diktát
- T: lokomotiva
Psaní tvrdého Y po měkkých souhláskách nastává v přejatých slov po písmenu C: cylindr, cyklista, encyklopedie.
Pozor také na stejně znějící slova s různým významem: tip (odhad, rada, doporučení) vs. typ (druh, model).
Vyjmenovaná slova2
Po měkkých a tvrdých souhláskách se volba i/y řídí podle výslovnosti nebo jednoduchých pravidel (ovšem až na výjimky, které tvoří slova cizího původu).
U obojetných souhlásek (b, f, l, m, p, s, v, z) je to komplikovanější. Po těchto souhláskách se vyskytují obě varianty i/y i ve slovech domácího původu. Vyjmenovaná slova představují pomůcku, která nám pomáhá psát po obojetných souhláskách i/y správně. Vyjmenovaná slova představují seznamy slov, ve kterých se píše y. Základní seznamy vyjmenovaných slov jsou:
- B: být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka
- L: slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýko, lýtko, lyže, pelyněk, plyš
- M: my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat
- P: pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, pyj, čepýřit se
- S: syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat
- V: vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy- a vý-
- Z: brzy, Jazyk, nazývat, Ruzyně
Písmeno y píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob, zeměpisných názvech, slovech cizího původu.
V rámci Umíme česky máme v procvičování záměrně zařazena i slova cizího původu, protože při praktickém použití jazyka se mnohá z nich (např. pyžamo, systém, symbol, olympiáda) používají častěji než slova uvedená v seznamu vyjmenovaných slov (např. čepýřit, dmýchat).
Základní vyjmenovaná slova po B
- být, bychom, abys, kdybychom, zbytek, nabýt, dobýt, blahobyt,
- bydlit, obydlí, bydlo,
- obyvatel,
- byt,
- příbytek,
- nábytek,
- dobytek,
- obyčej, obyčejně, neobyčejný,
- bystrý, bystřina, bystrost, Bystřice, Bystrouška, Bystrozraký,
- bylina, býlí, bylinkářka, býložravec, černobýl,
- kobyla, kobylka, Kobylisy,
- býk, býčí, Býkov,
- babyka.
Další případy a záludnosti
Tvrdé Y dále píšeme v některých zeměpisných názvech a jménech, například Přibyslav, Bydžov, Zbyněk, Zbyšek.
Dále píšeme Y v některých slovech cizího původu, například bysta, labyrint, byrokracie, Libye, Babylon.
Vybrané chytáky a těžké příklady:
- ve vlaku bylo nabito (bylo tam plno)
- starobylý a ledabylý (odvozeno od být), ale způsobilý (odvozeno od způsob)
Základní vyjmenovaná slova po L
Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po L a příklady slov od nich odvozených:
- slyšet, poslyš, nedoslýchavý,
- mlýn, mlynář, mlýnice,
- blýskat se, blýskavý, blyštět se,
- polykat, zalykat se, polykač,
- plynout, plynulý, oplývat, plyn, plynovod,
- plýtvat,
- vzlykat, vzlykot, vzlykání,
- lysý, lysina, lyska, lysohlávka, Lysice, Lysá, Lysůvky,
- lýko, lýkožrout, lýkový,
- lýtko,
- lyže, lyžař, lyžování, lyžáky,
- pelyněk,
- plyš, plyšový, plyšák.
Další případy a záludnosti
Dále píšeme Y v:
- některých slovech cizího původu (např. lyceum, lyrický, olympijský, Hollywood),
- slovech s předponou poly- (např. polystyren, polyteismus),
- ve slovech obsahujících -lýza (např. elektrolýza, analýza, paralýza).
Základní vyjmenovaná slova po M
Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po M a příklady slov od nich odvozených:
- my,
- mýt, umyvadlo, mýdlo, myčka,
- myslit, myšlenka, smysl, pomyšlení,
- mýlit se, mýlka, omyl, pomýlit se, neomylný,
- hmyz, hmyzožravec,
- myš,
- hlemýžď,
- mýtit, mýtina,
- zamykat, odemykat, výmyk,
- smýkat, smyk, průsmyk, přesmyčka,
- dmýchat,
- chmýří,
- nachomýtnout se,
- mýto,
- mykat.
Další případy a záludnosti
Dále píšeme Y v některých slovech cizího původu, například sumýš (mořský živočich), mykologie (věda o houbách), mys (skalnatý ostroh), mystický (záhadný), mýtus.
Pozor na stejně znějící slova s různým významem:
my (1. osoba čísla množného) | mi (3. pád zájmena já) |
mýt (umývat) | mít (vlastnit něco) |
mýval (zvíře) | míval (tvar slovesa mít) |
vymýtit (vykácet) | vymítit (odstranit zlo, ďábla) |
Základní vyjmenovaná slova po P
Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po P a příklady slov od nich odvozených:
- pýcha, pyšný, přepych, pýchavka,
- pytel, pytlík, pytlák, strašpytel,
- pysk, ptakopysk,
- netopýr,
- slepýš,
- pyl, pylový, opylovat,
- kopyto, kopýtko, sudokopytník, lichokopytník,
- klopýtat, klopýtnutí,
- třpytit se, třpyt, třpytka,
- zpytovat, nevyzpytatelný,
- pykat, odpykat,
- pýr, pýří,
- pýřit se,
- čepýřit se.
Další případy a záludnosti
Dále píšeme Y v některých slovech cizího původu, například pyžamo, pyrotechnika, pyré, pyramida, Pyreneje, kapybara.
Pozor na stejně či podobně znějící slova s různým významem:
pykat (nést za něco trest) | pikat (ve hře na schovávanou) |
slepýš (beznohá ještěrka) | slepíš (tvar slovesa slepit) |
pýcha (povýšenost) | píchá (bodá) |
opylovat (přenést pyl z jednoho květu na druhý) | opilovat (obrousit) |
Bonus: neřešitelný problém včely
Základní vyjmenovaná slova po S
Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po S a příklady slov od nich odvozených:
- syn, synek, zlosyn, synovec,
- sytý, nasytit, sytost, dosyta,
- sýr, sýrový, syreček, sýrárna, syřidlo, syrovátka
- syrový,
- sychravý,
- usychat, vysychat, zasychat,
- sýkora, sýkorka,
- sýček, sýčkovat,
- sysel, syslit,
- syčet, sykot, sykavka, syčák,
- sypat, sýpka, nasypat, dosypat, násyp, posyp, osypaný
Další případy a záludnosti
Dále píšeme Y v některých zeměpisných názvech a slovech cizího původu, například symbol, systém, psychologie, symetrie, symfonie, syntéza, sympatický, synonymum, Sýrie, Pensylvánie.
Pozor na stejně či podobně znějící slova s různým významem:
sypal (ptákům zrní) | sípal (chraptěl) |
sýrový (vyrobený ze sýru), syrový (nevařený) | sírový (z chemického prvku síra, např. kyselina sírová), sirky |
syrý (syrový, vlhký) | sirý (osiřelý) |
syn (dítě) | sin (zkratka matematické funkce sinus) |
Základní vyjmenovaná slova po V
Seznam uvádí základní vyjmenovaná slova po V a příklady slov od nich odvozených:
- vy, vykat,
- vysoký, vysoko, výška, povýšit, vysokoškolák, Vyšehrad, Vysočany,
- výt, zavýt, vytí,
- výskat, výskot, zavýsknout,
- zvykat, zvyk, nezvyk, zlozvyk, zvyklost, odvykat,
- žvýkat, žvýkačka, přežvýkavec,
- vydra, Povydří,
- výr,
- vyžle,
- povyk, povykovat,
- výheň.
Vyjmenovaná slova po Z
Základní vyjmenovaná slova po Z a příklady slov od nich odvozených:
- brzy,
- jazyk, jazýček, jazykověda, cizojazyčný,
- nazývat, ozývat se, vzývat, vyzývavý,
- Ruzyně.
Dále píšeme Y v některých slovech cizího původu, například enzym, azyl.
Časté chyby:
- brzičko (odvozeno příponou -ičko, podobně jako třeba maličko),
- vyzývat (např. soupeře k odvetě), ale zívat (otevírat pusu).
Předpona vy-
Tvrdé Y píšeme také ve slovech, která obsahují předponu vy-, vý-. Předponu vy-, vý- poznáme tak, že je možné ji odtrhnout od slova (kořene) tak, že vznikne slovo, které má smysl (výlet, let). Předponu vy-, vý- můžeme ve slově také nahradit jinou předponou (výlet, nálet, odlet). Některá slova mohou mít více předpon, takže vy-, vý- nemusí být hned na začátku slova (nevyhnutelný, nejvyspělejší, zvýraznit).
Příklady slov s předponou vy-, vý-
Záludnosti a těžké případy
Pozor na stejně či podobně znějící slova s různým významem:
výr (pták) | vír (na vodě) |
vysel (např. vysel obilí, předpona vy-) | visel (např. visel na věšáku, od slova viset) |
zavýt (vydávat zvuk) | závit (součástka) |
výška (např. nadmořská výška) | vížka (malá věž) |
Psaní i/y v koncovkách3
Správné psaní i/y v koncovkách se odvíjí od slovního druhu.
U podstatných jmen určujeme i/y za využití vzorů podstatných jmen. První krok k určování vzoru je určení rodu. S procvičováním koncovek se tedy vyplatí začít odděleně pro jednotlivé rody:
- mužský rod
- ženský rod
- střední rod
U přídavných jmen se psaní i/y určuje za využití vzorů jarní a mladý.
U sloves se psaní i/y odvíjí od principu shody přísudku s podnětem.
Samostatně máme vyčleněné procvičování pro slova končící na ovi/ovy a mi/my/ma. Tato slova často dělají problémy, protože může jít o podstatná i přídavná jména a do volby správného i/y se tak promítá více pravidel.
Koncovky podstatných jmen: mužský rod
Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory mužského rodu.
Mužské rody
- Pán
- Hrad
- Muž
- Stroj
- Předseda
- Soudce
Příklady:
Dohoda mezi králi. | Král – vidím krále → rod mužský životný → král bez krále jako muž bez muže. Dohoda mezi muži. |
Vyšli posly. | Posel – vidím posla → rod mužský životný → posel bez posla jako pán bez pána. Vyšli pány. |
Rysi a divoké kočky. | Rys – vidím rysa → rod mužský životný → rys bez rysa jako pán bez pána. Páni a divoké kočky. |
Pevné motouzy. | Motouz – vidím motouz → rod mužský neživotný → motouz bez motouzu jako hrad bez hradu. Pevné hrady. |
Lesy skrývají datly. | Datel – vidím datla → rod mužský životný → datel bez datla jako pán bez pána. Lesy skrývají pány. |
Koupil zajíce v pytli. | Pytel – vidím pytel → rod mužský neživotný → pytel bez pytle jako stroj bez stroje. |
Vyjít s penězi, platit penězi. | Peníz – vidím peníz → rod mužský neživotný → peníz bez peníze jako stroj bez stroje. Vyjít se stroji, platit stroji. |
Léky proti kašli. | Kašel – vidím kašel → rod mužský neživotný → kašel bez kašle jako stroj bez stroje. Léky proti stroji. |
Druzi mi dluží. | Druh – vidím druha → rod mužský životný → druh bez druha jako pán bez pána. Páni mi dluží. |
Na moři byly vlnolamy. | Vlnolam – vidím vlnolam → rod mužský neživotný → vlnolam bez vlnolamu jako hrad bez hradu. Na moři byly hrady. |
Koncovky podstatných jmen: ženský rod
Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory ženského rodu.
Pro ženský rod máme v češtině 4 vzory: žena, růže, píseň, kost. Poslední tři řadíme k tzv. měkkým vzorům, tedy vzorům, které mají pouze koncovky s měkkým I. Výjimku tvoří jen vzor žena (například tvar ženy), ten ale snadno poznáme podle typického zakončení na -A. Pokud tedy končí podstatné jméno ženského rodu na jiné písmeno než -a, víme, že v něm píšeme měkké I.
Pozor, nelze použít naopak, tedy neplatí, že pokud podstatné jméno končí na –a, píšeme automaticky tvrdé Y. Vzor žena má také měkké I (v 7. p. množného čísla).
Příklady:
- Jedeme do Bratislavy. – Bratislava bez Bratislavy jako žena bez ženy, jedeme do Bratislavy jako ženy.
- Jedeme do Boleslavi. – Boleslav bez Boleslavi jako kost bez kosti, jedeme do Boleslavi jako kosti.
- V prázdné láhvi. – Láhev bez láhve jako píseň bez písně, v láhvi jako v písni.
- Mít něco na mysli. – Mysl bez mysli jako kost bez kosti, mít něco na mysli jako kosti.
- Otepi slámy. – Otep bez otepi jako kost bez kosti, otepi jako kosti.
- Jít na oběd do menzy. – Menza bez menzy jako ženy, jít na oběd do menzy jako ženy.
- Z hloubi duše. – Hloub bez hloubi jako kost bez kosti, z hloubi jako kosti.
- Soudní expertizy. – Expertiza bez expertizy jako žena bez ženy, soudní expertizy jako ženy.
- Na území Panamy. – Panama bez Panamy jako žena bez ženy, na území Panamy jako ženy.
Koncovky podstatných jmen: střední rod
Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory středního rodu.
Příklady:
- V podpalubí – podpalubí bez podpalubí jako stavení bez stavení, v podpalubí jako stavení
- Na Labi – Labe bez Labe jako moře bez moře, na Labi jako moři.
- Pod bradly – bradlo bez bradla jako město bez města, pod bradly jako městy.
- Se sily na obilí – silo bez sila jako město bez města, se sily jako městy.
- Mezi dvěma intermezzy – intermezzo bez intermezza jako město bez města, mezi intermezzy jako městy.
- Zboží zatížené cly – clo bez cla jako město bez města, cly jako městy.
Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)
Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen.
U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).
Příklady, ve kterých se chybuje:
- marniví manekýni – tvrdé přídavné jméno (marnivý, marnivá, marnivé), ale jedná se o množné číslo - mladí manekýni,
- sivý holoubek – tvrdé přídavné jméno (sivý, sivá, sivé) – mladý holoubek,
- vepřový bůček – tvrdé přídavné jméno (vepřový, vepřová, vepřové) – mladý bůček,
- lesklí slepýši – tvrdé přídavné jméno (lesklý, lesklá, lesklé), ale množné číslo – mladí slepýši,
- jedlými pokrmy – tvrdé přídavné jméno (jedlý, jedlá, jedlé) – mladými pokrmy,
- urostlí chlapci – tvrdé přídavné jméno (urostlý, urostlá, urostlé), ale množné číslo – mladí chlapci.
Slova končící na ovi/ovy
Přejít ke cvičením na toto téma »
Ve slovech končících na -OVI a -OVY se často chybuje. Pro správné psaní I/Y musíme rozlišit, jestli jde o podstatné, nebo přídavné jméno. U přídavných jmen pak musíme vzít v potaz, co přivlastňujeme.
Podstatná jména: zakončení -OVI se vyskytuje u 3. nebo 6. pádu:
- Vysvětlit něco popletovi. Mávat psovi masem u čumáku. (3. pád)
- Pohádka O kocouru Modroočkovi.
Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu mužského životného:
Zakončení –OVI: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného v 1. pádu.
Zakončení –OVY: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného ve 4. pádu.
-
Jsou to statkářovi koně.
Čí koně? Statkářovi (jako ti matčini koně, 1. pád čísla množného). -
Viděli jsme strýčkovy koně.
Čí koně? Strýčkovy (jako ty matčiny koně, 4. pád čísla množného).
Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu mužského neživotného: zakončení –OVY.
- Pavlovy sešity ležely na stole.
Čí sešity? Pavlovy (jako ty matčiny sešity, 1. pád čísla množného). - Našel jsem ztracené Pavlovy doklady.
Čí doklady? Pavlovy (jako ty matčiny doklady, 4. pád čísla množného).
Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu ženského: vždy zakončení na -OVY.
Slova končící mi/my/ma
U podstatného jména rodu ženského je v 7. p. vždy měkká koncovka -emi, -ami, -mi, kdežto v rodě mužském neživotném píšeme -my (př. drahokamy).
Koncovka -ma se dochovala jen u párových tělesných orgánů (oči, uši, ruce, nohy) a u číslovek dva, oba. Příklady:
- Pes se jí pletl pod nohama.
- Dítě tleskalo ručičkama.
- Oběma směry.
Pokud nejde o párový tělesný orgán, ale o nohy u stolu, případně o ručičky u hodin je zakončením koncovka –ami, která odpovídá vzoru žena. Příklady:
- Na hodinách byl ciferník s nevýraznými ručičkami.
- Stůl se čtyřmi nohami.
U přídavných jmen je na konci vždy -mi.
- Měl na hodinkách ciferník s nevýraznými ručičkami.
- Obchodovat se sloními kly je zakázáno.
- O víkendu se uvidíme s bratrovými kamarády.
Koncovka přídavného jména nebo číslovky se vždy shoduje s koncovkou podstatného jména.
- Řekla mu to mezi čtyřma očima.
- Seděl zavřený mezi čtyřmi stěnami.
- Procházel se mezi rozkvetlými růžemi.
Shoda přísudku s podmětem
Základní pravidla
V přítomném a budoucím čase píšeme vždy -I. Neřešíme rod podmětu.
- Tma halí krajinu. Karel zabalí dárek.
V minulém čase píšeme koncovku podle rodu podmětu:
podmět | koncovka |
---|---|
rod mužský životný | -I |
rod mužský neživotný | -Y |
rodu ženský | -Y |
množném čísle rodu středního | -A |
Postup určení koncovky
1. Určíme podmět věty
- Okolnosti se změnily. – okolnosti
- Tisíce obyvatel odcházely. – tisíce
- Psi štěkali. – psi
- Hejna ptáků se usadila na jezeře. – hejna
2. Určíme rod, ve kterém je podmět
Podmět si řekneme v jednotném čísle, poté si na něj ukážeme ukazovacím zájmenem.
- Okolnosti se změnily. – Ta okolnost. (rod ženský)
- Tisíce obyvatel odcházely. – Ten tisíc. (rod mužský)
- Psi štěkali. – Ten pes. (rod mužský)
- Hejna ptáků se usadila na jezeře. – To hejno. (rod střední)
Pokud je podmět rodu mužského, musíme určit také jeho životnost. Životnost podstatných jmen rodu mužského zjistíme, řekneme-li si jméno v 1. a 4. pádě:
-
Pokud se tvar změní, je životný (ten sněhulák, vidím sněhuláka – životné).
-
Pokud se tvar nezmění, je neživotný (ten hrad, vidím hrad – neživotné).
-
Tisíce obyvatel odcházely. – Ten tisíc, vidím tisíc (tvar slova se nemění) – neživotný
-
Psi štěkali. – Ten pes, vidím psa (tvar slova se mění) – životný
3. Podle rodu podmětu napíšeme správnou koncovku
Několikanásobný podmět
- Je-li ve větě více podmětů a alespoň jeden je rodu mužského životného, píšeme v minulém čase zpravidla měkké i.
- Klára, Tereza, Petra i Martin se pohupovali v rytmu hudby.
- Pokud ve větě není ani jeden podmět rodu mužského životného, píšeme tvrdé y.
- Kočky a koťata se vyhřívaly na slunci. Jedno kotě a štěně si spolu hrály ve stínu.
- Pokud jsou všechny podměty ve středním rodě a v množném čísle, píšeme v přísudku -a.
- Hříbata, telata a jehňata se popásala na louce.
Těžké příklady a chytáky
Pozor na slova dítě, oko, ucho – v jednotném čísle jsou tato slova rodu středního, ale v čísle množném mají rod ženský – píšeme tvrdé Y.
Některá podstatná jména mohou být životná i neživotná.
Footnotes
-
Měkké a tvrdé souhlásky – v tomto případě jsou základní pravidla psaní i/y docela jednoduchá. Nicméně i zde to není úplně jednoduché kvůli výjimkám v přejatých slovech (princ, kino). ↩
-
Vyjmenovaná slova – po obojetných souhláskách píšeme y ve vyjmenovaných slovech a ve slovech od nich odvozených. ↩
-
Psaní i/y v koncovkách – správnou volbu i/y v koncovkách děláme podle vzorů a podle shody přísudku s podmětem. ↩